Amerika slaví výročí svého založení. Američané, tedy s výjimkou progresivních demokratů, důsledně trvají na tom, že jejich země není demokracií, ale republikou. Jaké mají důvody?

Amerika slaví kulaté výročí svého založení. Před 250 lety vyhlásili kolonisté nezávislost na britském králi a řekli, že od teď to bude úplně jinak. Svoji definici „jinak” považují za historicky výjimečnou. Je na ní něco?

Demokracie potřebuje konspirační teorie. Nevznikají-li organicky, je nutné je vytvořit uměle. Od toho jsou tady odborníci rádia Jerevan.

V Demokratické straně získávají stále větší vliv komunisté a islámští politici. Americký prezident vývoj komentoval během svého nedávného projevu a na sociálních sítích. Komunismus je pro Ameriku větší hrozbou než světové války, ale prezident uvedl, že „je na zápas připraven a lidé si ho mají užít“.

V roce 1973 vznikla expertní zpráva, podle které by měla vládnout jakási vyvolená skupina, která je schopná řádně vyhodnotit všechny informace. Přestože zpráva popírá veškeré historické zkušenosti s podobnými experimenty, její myšlenky se jako bumerang stále vracejí.

Gaillard's Medical Journal byl americký časopis, který vycházel každý týden. V roce 1884 věnoval jeden úvodník nezvykle horkému létu, které v Americe panovalo. Lidé se domnívali, že taková vedra ještě nebyla, ale článek popisoval, že v minulosti bylo ještě hůře.

Virus pandemie vznikl za americké peníze v čínské laboratoři, řada lidí to věděla a všichni o tom lhali. To je závěr z informací, které zveřejnila odstupující ředitelka amerických tajných služeb. Demokratické primární volby hodnotí sami demokraté jako katastrofu, protože v nich zvítězili komunisté.

Bedřich Hrozný pomohl rozluštit klínové písmo Chetitů. Archeologové z daleké budoucnosti se notně zapotili při bádání, co mohl znamenat výraz demokracie. Měli totiž k dispozici pouze útržek z novin a dobové video záznamy. A o kráse právnické češtiny.

Provokativní titulek pouze na první pohled. Historická exkurze mluví jasně. Fakt, že se nejedná o příliš známé skutečnosti, je pouze dalším důkazem, jak lze nepozorovaně posouvat veřejným míněním a míchat pojmy padouch, nebo hrdina.

Na konci druhé světové války vyšla kniha, která kritizovala nárůst byrokracie v západním světě. Její text se zdá být možná ještě aktuálnější než před osmdesáti lety. Autor píše, že vzdělaní lidé jsou daleko náchylnější k tomu, aby věřili kdejakému šarlatánovi.