Netradiční odpověď na otázku, co je spravedlivého na tom, že Elvis Presley vydělával více než Albert Einstein, od velké obhájkyně svobody jednotlivce, americké spisovatelky Ayn Rand.

Nedostatečné pochopení svobod jednotlivce vychází podle americké spisovatelky Ayn Rand z toho, že evropští ekonomové ve svých analýzách stavěli člověka na stejnou úroveň jako jakékoli jiné „výrobní zdroje”. Vede to k nesprávnému závěru, že bohatství je anonymní produkt společnosti.

John Adams, druhý prezident USA, poměrně přesvědčivě argumentoval, že demokracie není úplně jednoduchý způsob vládnutí. Podle něj existují po staletí známé principy spravedlivé vlády a je povinností zákonodárců je pečlivě studovat.

Možná největším propagátorem individualismu byla americká spisovatelka Ayn Rand. Podle ní je kapitalismus jediný morální systém, protože jako jediný chrání soukromý majetek a individuální svobody.

Jsou dva způsoby, jak snížit státní zadlužení. Argentina a USA se vydaly tou méně známou cestou. Vycházejí z poznatků, které přinesl středověký filozof Ibn Khaldun.

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus-omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Svoboda slova vznikla, aby lidé měli alespoň nějaký nástroj na svoji obranu před špatnou vládou. To byl historický důvod jejího vzniku. A o nebezpečí, o kterém věděli již před 250 lety a jež pramení z toho, že vláda může zakazovat s vágním odůvodněním názory, které se jí nelíbí.

Roger Scruton byl anglický konzervativní filozof, který dostal od Václava Havla medaili Za zásluhy za svou podporu disidentů v bývalém Československu. V jedné ze svých posledních knih se zamýšlí nad údělem pravice v současné společnosti.

Gumová ustanovení v zákonech mají dlouhou tradici. Pendrekový zákon z roku 1969 dával policii rozsáhlé pravomoci k zajištění veřejného pořádku včetně propouštění zaměstnanců ze zaměstnání. Jeho historický dopad bledne v porovnání s gumovým ustanovením článku 48 německé ústavy.

Článek napsal významný americký novinář a popisuje v něm své osobní zkušenosti s kvalitou zpravodajství z první světové války. Dospívá k závěru, že k lidem se dostane místo skutečných zpráv spíše propaganda.