Levicové ideologii se podařilo dosáhnout marketingových úspěchů, o kterých se jejich názorovým protivníkům ani nesní. Ze zisku udělali problematické dítě vyvolávající sociální nerovnost a pro dva klíčové ekonomické systémy vymysleli zavádějící názvy.

Kniha „Leave me Alone”, kterou před několika lety vydala univerzita v Chicagu, přináší netradiční odpověd na otázku, co stálo za historicky nevídaným nárůstem bohatstvím západní civilizace.

Bohatství je podle socialistů hodno pouze opovržení. Pouze málokdo je ochoten přiznat, že touha po bohatství je korektní morální postoj. Odvahu sepsat argumenty na jeho obhajobu měl francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat.

Takto doslova to napsali před zhruba 300 lety v anglických novinách. Takzvané Catovy dopisy popularizovaly ve své době myšlenky svobodné společnosti a v dopise číslo 38 píše autor o právu občanů soudit svoji vládu a nutnosti zajímat se o věci veřejné.

Frédéric Bastiat žil v 19. století a předkládal jeden přesvědčivý argument za druhým, proč je nejlepším řešením společenského uspořádání stát, který nechá lidi žít. Tady je jeden z jeho argumentů.

Nenávistná řeč jako právní termín v USA neexistuje a Nejvyšší soud opakovaně rozhodl, že výrazy, které by v Evropě vyvolaly trestní postih, jsou chráněny. Přehled klíčových rozsudků a argumentů na dané téma.

Demokracie je obtížnou formou vládnutí, protože lidé musí být ochotni strpět ve vládě někoho, s kým bytostně nesouhlasí nebo koho z duše nenávidí. V době nábožensky motivovaného násilí napsal Voltaire, že tolerance je první pravidlo humanity.

Železný zákon oligarchie, který spatřil světlo světa na počátku minulého století, říká, že všechny formy organizací bez ohledu na to, jak demokraticky se na počátku tváří, se nevyhnutelně vyvinou v oligarchii, kterou ovládají její vůdci.

Čtyřicet let staré rozhodnutí soudu dalo americkým úřadům pravomoc vydávat regulace v podstatě bez souhlasu volených zástupců lidu. V Americe mají šanci na obrat, neboť Nejvyšší soud naznačil, že je nakloněn rozhodnutí revidovat. Evropa je na tom hůře, protože soudy posvětili právo na hezké počasí.

Francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat vydal v roce 1850 knihu o harmonické společnosti, ve které stát pouze chrání svobodu lidí rozvíjet sami sebe a svůj majetek. V jejím úvodu je text, který autor nazval „Francouzské mládeži”. Na rozdíl od marxistických spisků je to vančurovsky milý text.