Nenávistná řeč, moderně „hate speech”, nemůže být v USA trestána, neboť spadá pod ochranu prvního dodatku Ústavy, který chrání svobodu slova. Nenávistné projevy, které by v mnoha jiných zemích byly trestné, v USA projdou.

Souce Nejvyššího soudu Louis Brandeis měl české rodiče a byl významným obhájcem svobody slova. Byl to on, kdo přišel s dobře odůvodněným tvrzením, že odpovědí na odpudivé názory nesmí být ticho vynucené hrozbou nebo zákonem. Ticho vynucené zákonem nazval demonstrací síly v té nejhorší podobě.

Slavný román G. Orwella Farma zvířat byl vydán v roce 1945. Je satirickým podobenstvím stalinského Ruska a drtivou kritikou totalitních režimů. Zapomenutá předmluva napsaná samotným Orwellem kritizuje cenzuru vyvolanou tlakem veřejného mínění. A zmiňuje i dnes oblíbené 'falešné zprávy'.

Rozhodnutí, ve kterém se soud zastal členů Ku Klux Klanu, kteří obhajovali vyhnání černochů, se stalo základem pro současný výklad svobody slova v USA. Soud v podstatě řekl, že odporný projev nelze trestat jen proto, že je odporný. Svoboda je natolik důležitá, že to společnost musí strpět.

„Kongres nesmí přijmout žádný zákon omezující svobodu projevu." Tato věta v prvním dodatku americké Ústavy definuje svobodu projevu v USA. Názory soudců, kteří ji v přelomových případech hájili, mají co říci i dnes.

Zastánci vysokého přerozdělování v ekonomice si neuvědomují, že s jistotou lze přerozdělit pouze již vytvořené bohatství. Bohatství v budoucnu je daleko složitější problém. Mnohdy přerozdělit nelze, protože nevznikne. K jeho vzniku je třeba vytvářet podmínky a dobře zalévat.

Americký ekonom Thomas Sowell upozorňuje ve své knize Knowledge and Decisions na logické chyby, které udělal Karel Marx při konstrukci své kritiky kapitalismu a svobodného trhu. Je to naprostá ignorance přínosu tvořivé lidské mysli a neznalost základních pravidel statistiky.

Kapitalismus zvyšuje příjmovou nerovnost, neboť dává lidem svobodu tvrdě pracovat nebo vymyslet něco nového, po čem budou ostatní šílet. Přesto nerovnost mezi lidmi snižuje. Díky svojí efektivitě umožnil kapitalismus širokým masám přístup k věcem, které si dříve užívaly pouze privilegované vrstvy.

Ani největší zastánci svobodného trhu v čele s F. Hayekem netvrdili, že jej má společnost nechat bez dozoru. Přestože jsou často prezentováni jako zapřisáhlí odpůrci jakýchkoli zásahů státu, opak je pravdou. Nikdy neříkali, že metoda uspořádání laissez faire, tedy nechte trh být, je správná.

Známí obhájci svobodného trhu a minimálních zásahů státu nenáviděli příjmovou nerovnost, kterou trh vytváří, stejně jako zastánci rovnostářských teorií. Rozdíl mezi obhájci svobodného trhu a zastánci rovnostářských teorií je v tom, co jsou ochotni obětovat.