Největším ekonomickým objevem historie je poznání, že lidé dokáží konat dobro neúmyslně, když sledují vlastní sobecké zájmy. Nemusí přitom nikoho okrádat ani nikomu říkat, co a jak by měl dělat.

To je ideologie bruselských sociálních inženýrů a jejich pomocníků, kteří stojí s plamenem v oku na počátku křivky poznání. Jsou nebezpeční, protože dávný instinkt velí lidem přemýšlet spíše o tom, jak má být porcován mamut, než o svobodné spolupráci, která vede k většímu bohatství pro všechny.

Irský ekonom Richard Cantillon představil v 18. století teorii, podle které se inflace šíří v ekonomice nerovnoměrně a zvýhodňuje ty, kteří již nějaký majetek mají. Je pohromou pro mladší generaci, pro kterou se rozevírají nůžky mezi relativní hodnotou jejich práce a cenou nemovitostí.

V muzeu ve Washingtonu visí ubrousek z restaurace, na nějž před padesáti lety jeden ekonom namaloval jednoduchou teorii, která stála za úspěchem Ronalda Reagana a dalších zemí. Není ale příliš oblíbená, protože nepočítá s penězovody.

Muž, který významnou měrou přispěl k pádu Železné opony a porážce Říše zla, nechal generacím příštím řadu tipů na obranu svobodné společnosti, které neztratily nic na své aktuálnosti. To, že se jimi v Evropě nikdo neřídí, je věc jiná.

Když vláda slibuje, co všechno za peníze občanů udělá, obrací se francouzský novinář a ekonom Frédéric Bastiat v hrobě. Celý život obhajoval svobodný trh a nejčastější ekonomickou chybu nazval paradox rozbitého okna. Je o tom, co lidem nikdy neřeknou.

Věděl to již Konfucius před více než dvěma tisíci lety. Plus několik postřehů na aktuální témata.

Nobelovu cenu pro rok 2025 dostal také Joel Mokyr. Ve svých knihách argumentuje, že jedním z důvodů, proč Evropa před několika staletími předběhla svět, byla její politická roztříštěnost. Inovativní mozky se mohly přesunout jinam, když jim byrokracie někde házela příliš klacků pod nohy.

Obhájkyně svobodné společnosti Ayn Rand argumentuje, že existují tři různé způsoby, jak posuzovat, zda jsou lidské činy dobré, nebo ne. Pouze jeden z nich respektuje člověka, zbývající dva končí menší nebo větší apokalypsou.

Anglický parlament ustavil v 19. století královskou komisi, která zkoumala, jaké byly do té doby zkušenosti se státním systémem pomoci chudým. Komise následně připravila zprávu, která popisuje na základě pozorování z terénu negativní důsledky rozdávání peněz.