Ekonom John Maynard Keynes je patronem většiny moderních vlád, protože dal světu ekonomickou teorii, která ospravedlňuje vysoké výdaje státu na korekce nedokonalostí trhu. Argentinský prezident jeho teorii podrobil nemilosrdné kritice. Je podle něj ztělesněním zla.

K čemu je to dobré? To byla otázka, kterou kladli úředníkům reformátoři na Novém Zélandu. V osmdesátých letech zavedla nová vláda zásadní ekonomické reformy, které zvrátily trend poklesu. Nová politika dostala přezdívku „rogernomics“.

Na obranu svobodné nerovnosti, která je nakonec rovnější a spravedlivější než cokoli jiného, co kdy lidstvo vymyslelo.

To je závěr článku v týdeníku Economist, který popisuje, jak se Evropa vlastní vinou dostala do závislosti na USA. Plus exkurze do nitra propuštěných zaměstnanců agentury USAID, kterou publikovaly New York Times.

V USA schválili po druhé světové válce zákon, který zakazoval, aby byly vládou vytvářené programy šířeny na domácí půdě. Zákonodárci nechtěli kopírovat praktiky totalitních režimů. Vydrželo jim to do roku 2012. Roli v diskuzi o dodatcích zákona sehrál i film o okupaci Československa v roce 1968.

Největším ekonomickým objevem historie je poznání, že lidé dokáží konat dobro neúmyslně, když sledují vlastní sobecké zájmy. Nemusí přitom nikoho okrádat ani nikomu říkat, co a jak by měl dělat.

To je ideologie bruselských sociálních inženýrů a jejich pomocníků, kteří stojí s plamenem v oku na počátku křivky poznání. Jsou nebezpeční, protože dávný instinkt velí lidem přemýšlet spíše o tom, jak má být porcován mamut, než o svobodné spolupráci, která vede k většímu bohatství pro všechny.

Irský ekonom Richard Cantillon představil v 18. století teorii, podle které se inflace šíří v ekonomice nerovnoměrně a zvýhodňuje ty, kteří již nějaký majetek mají. Je pohromou pro mladší generaci, pro kterou se rozevírají nůžky mezi relativní hodnotou jejich práce a cenou nemovitostí.

V muzeu ve Washingtonu visí ubrousek z restaurace, na nějž před padesáti lety jeden ekonom namaloval jednoduchou teorii, která stála za úspěchem Ronalda Reagana a dalších zemí. Není ale příliš oblíbená, protože nepočítá s penězovody.

Muž, který významnou měrou přispěl k pádu Železné opony a porážce Říše zla, nechal generacím příštím řadu tipů na obranu svobodné společnosti, které neztratily nic na své aktuálnosti. To, že se jimi v Evropě nikdo neřídí, je věc jiná.