Revolucionář má vždy blíže ke svým abstraktním ideálům než ke svým spolubližním a není pro něj myslitelné zpozdit zavedení svých ideálů hledáním kompromisu. Je pro něj snazší uchýlit se k teroru. To tvrdil Edmund Burke, jehož dílo je základní inspirací tradičního konzervatismu.

V takzvaných listech federalistů diskutovali zakladatelé USA veřejně o tom, jak by měla vypadat ústava nově vznikajícího státu. Listy federalistů číslo 10 a 51 prezentovaly důvody, proč upřednostnit republikánskou formu demokracie před jednoduchou většinovou demokracií.

Dostanou-li lidé svobodu, aby sledovali své zájmy, je nemožné vyhnout se v nějakém okamžiku konfliktu mezi různými lidmi sledujícími různé zájmy. Chce-li společnost zůstat svobodná, musí být schopna je nějakým způsobem řešit. Návod nabízejí listy federalistů.

Dvě jména mají největší podíl na teorii dělby moci v moderních demokraciích: anglický John Locke a francouzský baron de Montesquieu. A co se stalo, když se Adolf Hitler za pomoci prezidenta ústavní dělby moci elegantně zbavil. Ten dokument se jmenoval „Na ochranu lidí a státu”.

K takovému závěru dospěli zakladatelé USA, když přemýšleli, jaký systém vlády zaručí všem základní lidské svobody. Poučili se ze zkušeností antického Řecka a pečlivě studovali díla Johna Locka a dalších filozofů osvícenství. V takzvaných listech federalistů pak prezentovali své argumenty.

Základní úlohou parlamentní demokracie není dát lidem efektivní vládu, ale zabránit diktatuře a totalitě. Nehlídá-li systém, aby se mocichtivý vládce nedostal ke koncentrované moci, vždy se tak stane. To byly zkušenosti raného Říma nebo anglických šlechticů.

Rolí státu není zakazovat ošklivé řeči nebo si vzít luk a šípy a dělat Robina Hooda. Zcela revoluční myšlenka, že hlavním úkolem státu je chránit přirozené svobody jednotlivce, se objevila v době osvícenství. Stala se základním stavebním kamenem moderních demokracií.