Za posledních sto let došlo k dramatickém vývoji v chápání lidských práv. Ve svém původním významu obsahovala pouze takzvaná přirozená práva, ale charta OSN inspirována americkým prezidentem Rooseveltem je rozšířila o práva, pro která se vžilo označení lidská.

Dvě jména mají největší podíl na teorii dělby moci v moderních demokraciích: anglický John Locke a francouzský baron de Montesquieu. A co se stalo, když se Adolf Hitler za pomoci prezidenta ústavní dělby moci elegantně zbavil. Ten dokument se jmenoval „Na ochranu lidí a státu”.

K takovému závěru dospěli zakladatelé USA, když přemýšleli, jaký systém vlády zaručí všem základní lidské svobody. Poučili se ze zkušeností antického Řecka a pečlivě studovali díla Johna Locka a dalších filozofů osvícenství. V takzvaných listech federalistů pak prezentovali své argumenty.

Základní úlohou parlamentní demokracie není dát lidem efektivní vládu, ale zabránit diktatuře a totalitě. Nehlídá-li systém, aby se mocichtivý vládce nedostal ke koncentrované moci, vždy se tak stane. To byly zkušenosti raného Říma nebo anglických šlechticů.

Rolí státu není zakazovat ošklivé řeči nebo si vzít luk a šípy a dělat Robina Hooda. Zcela revoluční myšlenka, že hlavním úkolem státu je chránit přirozené svobody jednotlivce, se objevila v době osvícenství. Stala se základním stavebním kamenem moderních demokracií.

Málo známý španělský mnich Juan de Mariana před čtyřmi sty lety definoval základní principy svobodné společnosti. Právo na svobodu slova je podle něj přirozené lidské právo, které je nezávislé na legislativě. A pro vládu je zdravé bát se hněvu poddaných, pokud jej omezí.