Systém, ve kterém spolu mohou žít v míru lidé, jejichž postoje jsou nesmiřitelné, byl již vymyšlen. Vyznačuje se třemi jednoduchými principy. Diskuze s tím, kdo je nechápe, nemá smysl. Navíc čtyři zásady vedení politického boje.

Francie zažila víkend, během kterého násilníci z řad imigrantů a levicových sil rabovali obchody, rozbíjeli výlohy a ničili vše, co jim přišlo pod ruku. Ve stejné zemi, pouze o dvě stě let dříve, žil ekonom Frédéric Bastiat, který se proslavil svým esejem o paradoxu rozbitého okna.

Západní civilizace v době osvícenství stvořila systém, který umožnil, aby společnost vzkvétala, i když spolu lidé v mnoha věcech nesouhlasí. Stačilo shodnout se na několika jednoduchých principech. Progresivní levice se rozhodla je rozbít.

Ekonom John Maynard Keynes je patronem většiny moderních vlád, protože dal světu ekonomickou teorii, která ospravedlňuje vysoké výdaje státu na korekce nedokonalostí trhu. Argentinský prezident jeho teorii podrobil nemilosrdné kritice. Je podle něj ztělesněním zla.

Když vláda slibuje, co všechno za peníze občanů udělá, obrací se francouzský novinář a ekonom Frédéric Bastiat v hrobě. Celý život obhajoval svobodný trh a nejčastější ekonomickou chybu nazval paradox rozbitého okna. Je o tom, co lidem nikdy neřeknou.

Novinář Leonard Read napsal populární esej, v němž na příkladu obyčejné tužky ukazoval, co dokáží svobodní lidé, kteří dobrovolně spolupracují na uspokojení potřeby ostatních lidí koupit ji dětem. Jeho předchůdce Frédéric Bastiat se zase ptal, proč by lidé měli věřit vládě, když ona nevěří jim.

Neboli o tom, že nerovnost je ostruha, která posunuje lidstvo k rovnosti. O tom psal francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat před téměř dvěma sty lety.

Český génius Jára Cimrman byl průkopníkem slepých cest. Byl to on, kdo světu ukázal, že foukáním do vody zlato nevzniká. Kalifornie se v posledních letech pokouší ukázat světu slepé cesty v ekonomice. Aktuální příklad z poslední doby a ekonomický princip „co je a co není vidět”.

Bohatství je podle socialistů hodno pouze opovržení. Pouze málokdo je ochoten přiznat, že touha po bohatství je korektní morální postoj. Odvahu sepsat argumenty na jeho obhajobu měl francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat.

Frédéric Bastiat žil v 19. století a předkládal jeden přesvědčivý argument za druhým, proč je nejlepším řešením společenského uspořádání stát, který nechá lidi žít. Tady je jeden z jeho argumentů.