V reálném světě a ekonomice neexistují jednoduchá řešení. Řešení problémů se podobá dětskému zatloukátku, na kterém se děti učí koordinaci pohybů. Když nahoře kolík zatlučou, dole vykoukne. V životě je to stejné. Když stát něco seshora zatluče, měl by se podívat dolů, ale málokdy to udělá.

Základní charakteristikou sociálních inženýrů je elementární nedůvěra ve spontánní aktivity svobodného člověka. Sociální inženýři nevěří, že by on sám mohl vyřešit problém bez jejich pomoci. Během ropné krize prokázal R. Reagan, že dostanou-li šanci, dokáží i průměrní lidé velké věci.

Řešení problémů v režii sociálních inženýrů probíhá podle jednotného scénáře, který se opakuje do omrzení. Relativně dobře je tento scénář zdokumentován na příkladu americké války proti chudobě.

Možnost rozhodovat o své budoucnosti prostřednictvím volených zástupců, kteří se zodpovídají lidem, je podstatou demokracie. Lehkost, s jakou někteří navrhují tyto principy opustit, by měla varovat. Katastrofická zpráva několika expertů by neměla stačit. Přesto Římský klub navrhoval přesně tohle.

Založení USA versus francouzská revoluce. Praktická implementace rozdílných představ o tom, jak má a může fungovat společnost. Myšlenky Adama Smithe proti přesvědčení Jean J. Rousseau.

Americký ekonom Thomas Sowell upozorňuje ve své knize Knowledge and Decisions na logické chyby, které udělal Karel Marx při konstrukci své kritiky kapitalismu a svobodného trhu. Je to naprostá ignorance přínosu tvořivé lidské mysli a neznalost základních pravidel statistiky.