Levicové ideologii se podařilo dosáhnout marketingových úspěchů, o kterých se jejich názorovým protivníkům ani nesní. Ze zisku udělali problematické dítě vyvolávající sociální nerovnost a pro dva klíčové ekonomické systémy vymysleli zavádějící názvy.

Když americký Nejvyšší soud označil přijímání na vysoké školy na základě rasy za protiústavní, řada zastánců progresivního vidění světa tvrdila, že to je chyba. Ve zdůvodnění rozsudku napsal soudce Thomas, že boj za práva menšin je pouze snahou o získání větších pravomocí pro sociální inženýrství.

Začněte jim dávat něco zadarmo. Esej na dané téma napsal kdysi novinář Leonard Read. Důkazem, že na tom něco bude, jsou výsledky americké války proti chudobě nebo zkušenost Švédska z druhé poloviny minulého století.

Návrh zákona, podle kterého by měl stát ručit za příjem z nájmu, je učebnicovým příkladem nejméně čtyř principů sociálního inženýrství a ukázkou takzvané zákonné loupeže, jejíž definice spatřila světlo světa před dvěma sty lety.

Železný zákon oligarchie, který spatřil světlo světa na počátku minulého století, říká, že všechny formy organizací bez ohledu na to, jak demokraticky se na počátku tváří, se nevyhnutelně vyvinou v oligarchii, kterou ovládají její vůdci.

Již po staletí řada významných osobností tvrdí, že ano. Filozof David Hume nebo nobelista Ronald Coase. Aneb o podceňování selského rozumu a nebezpečných vědcích, kteří říkají, že by ostatní měli něco udělat.

Na obranu svobodné nerovnosti, která je nakonec rovnější a spravedlivější než cokoli jiného, co kdy lidstvo vymyslelo.

Američtí guvernéři se zavázali ke zteči proti zelené ideologii. Holandská vláda zařadila mírnou zpátečku. Italové se postavili proti cvrčkům. A firmy příliš nechtějí najímat nebinární zaměstnance.

Sociální inženýrství nezná hranic. Důkazem je návrh významné americké filozofky, aby lidé zajistili, že se nebudou divoká zvířate v přírodě požírat. A o třech základních pilířích, na kterých stojí skálopevné přesvědčení některých lidí, že mohou druhým říkat, co a jak mají dělat.

Americký ekonom Thomas Sowell ve svých esejích upozorňuje na společenský trend, který nazývá smrtící spirálou neuplatnitelného vzdělání. Lidé, jejichž formálně prestižní vzdělání jim neumožňuje najít adekvátní uplatnění v soukromé sféře, končí ve státní správě, kde prosazují smrtící ideje.