Gumové paragrafy nikdy nechránily svobodu jednotlivce. Existuje nějaká podobnost mezi zákonem z roku 1969, který měl chránit veřejný pořádek, a rozsudkem, který označil plakát proti imigraci za dostatečně nenávistný na to, aby musel být potrestán? Co na téma nenávistných projevů řekl soud v USA?

Před více než deseti lety řešil tuto otázku americký Nejvyšší soud. Člen představenstva významné společnosti lhal o svých vojenských vyznamenáních, což bylo podle zákona trestné. Soud v obsáhlém odůvodnění rozsudku zmínil i lži typu pochlebování nadřízenému.

Příběh o odvážných porotcích, které ani nařízená hladovka nedonutila k tomu, aby prodali svoje svědomí a vynesli nespravedlivý verdikt.

Od samého počátku diskuze o svobodě slova proti sobě stáli zastánci konceptu, který se blíží jejímu absolutnímu chápání, a jejich oponenti, podle kterých jsou nějaké limity vždy nutné. Má odporný výrok pro společnost nějakou hodnotu? Kdy lidé poznají, že už o svobodu přišli?

Při diskuzi o svobodě slova je otázkou, zda může demokracie používat diktátorské metody pro dosažení ušlechtilých cílů. V Americe napřed dospěli k závěru, že ano, ale pak jim došlo, jak nebezpečné to je, a změnili názor.

To je otázka, na kterou se snažili najít odpověď lékaři na Floridě, když diskutovali o zrušení povinného očkování. Historické souvislosti a argumenty, které zazněly během diskuze.

Taková je zkušenost generací minulých. Anonymní texty byly jedinou možností, jak mohli lidé kritizovat tyranské vlády. Proto jsou v USA chráněny řadou rozhodnutí Nejvyššího soudu. Plus příběh Benjamina Franklina, který publikoval pod pseudonymem tiché vdovy.

To může být jedna z interpretací historické zkušenosti mladého amerického státu. Muži, kteří dali světu první písemnou záruku, že je lidé budou moci kritizovat, se následně uchýlili k podobným represím, které je vedly ke schválení písemné záruky.

Příběh dvou slavných obrazů, na kterých lze ukázat rozdíl mezi pohledem lidí a pohledem právníků. Také o tom, co si americká vláda během druhé světové války vybrala jako největší hodnotu, kvůli které by si její občané měli kupovat válečné obligace.

Za první světové války byla svoboda slova v USA ohrožena. Stát trestal protiválečné názory, zřídil propagační agenturu a soudy potvrzovaly vysoké tresty za kritiku války. Jeden článek přispěl k zásadnímu obratu v náhledu Nejvyššího soudu a jeho vliv je patrný ještě dnes.