Podle španělského profesora Huerta de Soty vedou zastánci silného státu kulturní válku proti všem pilířům západní společnosti. Ale nejen to. Celý systém publikování odborných článků, jejich recenzování a způsob udělování akademických titulů jsou postaveny na oddanosti ideologii silného státu.

To tvrdí španělský ekonom Huerta de Soto. Ekonomické modely o stovkách proměnných se snaží modelovat lidské chování, jako by svobodní lidé byli robotičtí tučňáci v nějaké hře, kteří mechanicky reagují na podněty sociálních inženýrů ve službách státu.

Ve Španělsku existovala ve středověku mocná organizace pastevců ovcí s názvem Mesta. Královský dvůr ji za pomoci různých regulací masivně podporoval. Na konci byl hladomor a podle některých historiků zaostávání Španělska za zbytkem Evropy při rozvoji průmyslu. Může Evropa dneška zaostat podobně?

Učebnicovým příkladem služby, kterou nezvládne soukromá firma, mají být majáky. Přesto byly v Anglii dlouhou dobu úspěšně provozovány soukromými společnostmi. Nositel Nobelovy ceny Ronald Coase upozornil na to, že se ekonomové často spokojí s teoriemi bez ohledu na zkušenosti z reálného světa.

Otázky, na které by asi bylo zajímavé znát odpověď. Proč by měl být systém postavený na oddanosti ideologii ten správný nebo proč stát vědomě zhoršuje abstinenční příznaky?

Argentinský prezident přijel na inauguraci amerického prezidenta a byl přivítán téměř jako rocková hvězda. Na plese hispánských obchodníků dostal cenu „Titán ekonomických reforem”. Jaké je jeho ekonomické poselství lidem, které mu získalo takovou popularitu?

Majetková nerovnost ve společnosti je dána porovnáním absolutní hodnoty majetku ve vlastnictví lidí. Výpočet ovšem opomíjí teorii o mezním užitku, podle které hodnota věcí klesá s jejich množstvím. Kdyby byla zohledněna, bylo by jasné, že kapitalismus je nejlepší zbraní proti reálné nerovnosti.

Západní civilizace dosáhla svých úspěchů i proto, že měla k dispozici dva nejmocnější nástroje na rychlou nápravu chybných rozhodnutí. Progresivní levice se usilovně snaží je eliminovat, a proto budou škody výrazně vyšší a náprava přijde později.

Tato věta zazněla v argentinském parlamentu tento týden, když prezident Javier Milei představoval poslancům rozpočet na rok 2025. Jeho projev je jednoduchou a zajímavou lekcí z ekonomie a povzbudivou demonstrací toho, že ještě existují politici, kteří se nebojí.

Neboli o tom, že nerovnost je ostruha, která posunuje lidstvo k rovnosti. O tom psal francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat před téměř dvěma sty lety.