Americký novinář Leonard Read ve své knize popisuje historicky náhodný experiment, ve kterém porovnává, jak se zvýšila za desítky let výkonnost státní pošty v porovnání s ostatními službami. Stejný experiment v podstatě proběhl i v místních podmínkách.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase napsal před padesáti lety esej, ve kterém argumentuje, že intelektuálové mají rádi svobodu slova zejména z důvodu vlastní samolibosti, a protože trh s myšlenkami a idejemi více či méně kontrolují.

Osmdesát let starý text upozorňuje na to, že pronikání byrokracie do všech oblastí lidského života představuje ohrožení naší civilizace. Nahrazuje přirozenou konkurenci sebevědomých lidí poníženým usilováním o lepší pozici, což nutně vede ke ztrátě kritického myšlení a servilitě.

Italský profesor ekonomiky Carlo Cippola napsal svoji útlou knížečku o základních zákonech lidské hlouposti v roce 1976. Zcela neotřelým způsobem definoval lidskou hloupost a pět základních zákonů, kterými se řídí. Lidi dělí do čtyř skupin a přesvědčivě argumentuje, která z nich je nejnebezpečnější.

Ceny v ekonomice rozvrácené státními zásahy strmě rostou. A v tom přijíždí jako rytíř na bílém koni moudrý stát, aby situaci, kterou způsobil, dalšími zásahy napravil. Takhle argumentoval zakladatel rakouské ekonomické školy Ludwig von Mises proti státní kontrole cen.

Zakladatel rakouské ekonomické školy L. Mises přednesl v roce 1952 projev, ve kterém argumentoval, že největším problémem ekonomického rozvoje jsou překážky, které brání svobodné akumulaci kapitálu.

Stát se postará. Stát to zařídí. Bez něj to skončí katastrofou. Ale jak zajistit, aby se občané víceméně dobrovolně vzdali svého práva spolurozhodovat o svém životě? K tomu slouží celá řada záludných triků. Jejich výčet je dlouhý a ohromuje svoji dokonalostí.

Sociální inženýrství není totalita, ale totalita je vrcholem sociálního inženýrství. Jedna ideologie, kterou jedna skupina násilně nutí ostatním. Totalita se nevrátí za pomoci revoluce, ale může se pokradmo vloudit za pomoci principů sociálního inženýrství.

Obhajoba institutu soukromého vlastnictví se většinou omezuje na argument, že majetek v soukromých rukou je využíván daleko lépe než v případě společného vlastnictví. Aristotelovy argumenty staré 2 400 let vyzdvihují další výhody soukromého vlastnictví, které by ani dnes neměly být zapomenuty.

Základní charakteristikou sociálních inženýrů je elementární nedůvěra ve spontánní aktivity svobodného člověka. Sociální inženýři nevěří, že by on sám mohl vyřešit problém bez jejich pomoci. Během ropné krize prokázal R. Reagan, že dostanou-li šanci, dokáží i průměrní lidé velké věci.