Zisk je podle marxistů něco, čeho bylo dosaženo na úkor druhých. Že když má někdo více než ten druhý, je na tom něco špatně. Navíc, když to dává okázale najevo. Ale z pohledu společnosti je osobní zisk daň, kterou platí tomu, kdo dokázal zvýšit produktivitu, ze které mají prospěch všichni.

Příběh Nového Zélandu dokazuje, že dostanou-li po letech státních regulací lidé znovu svobodu, výsledek se dostaví relativně rychle.

Matematicky neprůstřelný důkaz, že bez majetkové nerovnosti není blahobytu. Tedy pokud platí jedna draze zaplacená historická zkušenost.

Francouzský ekonom Frédéric Bastiat napsal roce 1850 svoje nejznámější dílo „Zákon", ve kterém obhajuje tvrzení, že smyslem zákonů není zajistit spravedlnost, ale zabránit nespravedlnosti. Zákony, které jedněm berou a druhým dávají, nazývá zákonnou loupeží a považuje je za ničivou zbraň socialistů.

Tři smrtelně nebezpečné mýty, které ohrožují svobodnou společnost. První je pochopitelný, protože zřejmých věcí si člověk nikdy neváží. Druhý bude s lidstvem navždy a je možné jej udržet pod kontrolou pouze usilovnou argumentací. Třetí mýtus je jasně chybný, ale stojí proti němu lidská domýšlivost.

Americký novinář Leonard Read ve své knize popisuje historicky náhodný experiment, ve kterém porovnává, jak se zvýšila za desítky let výkonnost státní pošty v porovnání s ostatními službami. Stejný experiment v podstatě proběhl i v místních podmínkách.

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii Ronald Coase napsal před padesáti lety esej, ve kterém argumentuje, že intelektuálové mají rádi svobodu slova zejména z důvodu vlastní samolibosti, a protože trh s myšlenkami a idejemi více či méně kontrolují.

Osmdesát let starý text upozorňuje na to, že pronikání byrokracie do všech oblastí lidského života představuje ohrožení naší civilizace. Nahrazuje přirozenou konkurenci sebevědomých lidí poníženým usilováním o lepší pozici, což nutně vede ke ztrátě kritického myšlení a servilitě.

Italský profesor ekonomiky Carlo Cippola napsal svoji útlou knížečku o základních zákonech lidské hlouposti v roce 1976. Zcela neotřelým způsobem definoval lidskou hloupost a pět základních zákonů, kterými se řídí. Lidi dělí do čtyř skupin a přesvědčivě argumentuje, která z nich je nejnebezpečnější.

Ceny v ekonomice rozvrácené státními zásahy strmě rostou. A v tom přijíždí jako rytíř na bílém koni moudrý stát, aby situaci, kterou způsobil, dalšími zásahy napravil. Takhle argumentoval zakladatel rakouské ekonomické školy Ludwig von Mises proti státní kontrole cen.