Kniha „Leave me Alone”, kterou před několika lety vydala univerzita v Chicagu, přináší netradiční odpověd na otázku, co stálo za historicky nevídaným nárůstem bohatstvím západní civilizace.

Návrh zákona, podle kterého by měl stát ručit za příjem z nájmu, je učebnicovým příkladem nejméně čtyř principů sociálního inženýrství a ukázkou takzvané zákonné loupeže, jejíž definice spatřila světlo světa před dvěma sty lety.

V socialismu nebo byrokracii závisí vše na moudrosti lidí, kteří rozhodují o životě druhých. To, co tito lidé neznají, se při rozhodování nebere v úvahu. A podle toho to taky vypadá, napsal kdysi dávno Ludwig von Mises.

V Davosu probíhá setkání Světového ekonomického fóra, na kterém se sešli političtí a podnikatelští lídři z celého světa. Malá ukázka ze dvou z těch mnoha projevů, které ve Švýcarsku zazněly: argentinský prezident Javier Milei a Ursula von der Leyen.

Poutníci z lodi Mayflower nejenže založili tradici svátku díkůvzdání, ale jako jedni z prvních se pokoušeli zavést nefalšované socialistické hospodářství. Díky deníku guvernéra osady jsou jejich zkušenosti velice dobře zdokumentovány.

Mnoho kritiků tvrdí, že svobodný trh se svým trestáním neúspěšných podniků představuje neosobní monstrum. Že je to džungle, ve které platí jediný zákon, a to je zákon silnějšího. A že bez zásahu moudrého státu silný sežere slabého. Je to opravdu tak?

Neúprosní kapitalisté 19. století nemohli nikoho nutit, aby pro ně pracoval. Lidé se nechali najímat, protože to málo bylo více než jejich stávající nic. Armádě nemajetných lidí umožnil kapitalismus vydělat si na skromné živobytí. Aneb netradiční pohled na průmyslovou revoluci od Ludwiga von Misese.

Zisk je podle marxistů něco, čeho bylo dosaženo na úkor druhých. Že když má někdo více než ten druhý, je na tom něco špatně. Navíc, když to dává okázale najevo. Ale z pohledu společnosti je osobní zisk daň, kterou platí tomu, kdo dokázal zvýšit produktivitu, ze které mají prospěch všichni.

Příběh Nového Zélandu dokazuje, že dostanou-li po letech státních regulací lidé znovu svobodu, výsledek se dostaví relativně rychle.

Matematicky neprůstřelný důkaz, že bez majetkové nerovnosti není blahobytu. Tedy pokud platí jedna draze zaplacená historická zkušenost.