Otázky, na které by asi bylo zajímavé znát odpověď. Proč by měl být systém postavený na oddanosti ideologii ten správný nebo proč stát vědomě zhoršuje abstinenční příznaky?

Argentinský prezident přijel na inauguraci amerického prezidenta a byl přivítán téměř jako rocková hvězda. Na plese hispánských obchodníků dostal cenu „Titán ekonomických reforem”. Jaké je jeho ekonomické poselství lidem, které mu získalo takovou popularitu?

Majetková nerovnost ve společnosti je dána porovnáním absolutní hodnoty majetku ve vlastnictví lidí. Výpočet ovšem opomíjí teorii o mezním užitku, podle které hodnota věcí klesá s jejich množstvím. Kdyby byla zohledněna, bylo by jasné, že kapitalismus je nejlepší zbraní proti reálné nerovnosti.

Západní civilizace dosáhla svých úspěchů i proto, že měla k dispozici dva nejmocnější nástroje na rychlou nápravu chybných rozhodnutí. Progresivní levice se usilovně snaží je eliminovat, a proto budou škody výrazně vyšší a náprava přijde později.

Tato věta zazněla v argentinském parlamentu tento týden, když prezident Javier Milei představoval poslancům rozpočet na rok 2025. Jeho projev je jednoduchou a zajímavou lekcí z ekonomie a povzbudivou demonstrací toho, že ještě existují politici, kteří se nebojí.

Neboli o tom, že nerovnost je ostruha, která posunuje lidstvo k rovnosti. O tom psal francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat před téměř dvěma sty lety.

Ludwig von Mises z rakouské ekonomické školy tvrdí, že ano. Podle něj obdivuhodná civilizace minulosti zanikla, protože nebyla schopná přizpůsobit svůj morální a právní systémem požadavkům tržní ekonomiky.

Málo známé ekonomické desatero vyjmenovává deset věcí, které stát s oblibou dělá, ale které ničemu a nikomu nepomohou. Inspiroval se jím i Ronald Reagan.

Kniha „Leave me Alone”, kterou před několika lety vydala univerzita v Chicagu, přináší netradiční odpověd na otázku, co stálo za historicky nevídaným nárůstem bohatstvím západní civilizace.

Návrh zákona, podle kterého by měl stát ručit za příjem z nájmu, je učebnicovým příkladem nejméně čtyř principů sociálního inženýrství a ukázkou takzvané zákonné loupeže, jejíž definice spatřila světlo světa před dvěma sty lety.