Největším ekonomickým objevem historie je poznání, že lidé dokáží konat dobro neúmyslně, když sledují vlastní sobecké zájmy. Nemusí přitom nikoho okrádat ani nikomu říkat, co a jak by měl dělat.

To je ideologie bruselských sociálních inženýrů a jejich pomocníků, kteří stojí s plamenem v oku na počátku křivky poznání. Jsou nebezpeční, protože dávný instinkt velí lidem přemýšlet spíše o tom, jak má být porcován mamut, než o svobodné spolupráci, která vede k většímu bohatství pro všechny.

To je zásada, kterou si ve svých vzpomínkách poznamenal římský císař Marcus Aurelius. Na víkendovém setkání konzervativních politiků v Maďarsku ji připomněl argentinský prezident Javier Milei a popsal, jak se z ní poučili v jeho zemi.

Nejznámějším čínským filozofem je Konfucius. Jeho žákem byl muž, který dostal přezdívku Druhý mudrc. Králům radil, že v ekonomice je nejlepším pánem svobodný trh a že nízké daně jim pomohou kultivovat ctnostné občany. Moderní doba ctnostné občany nepotřebuje?

V muzeu ve Washingtonu visí ubrousek z restaurace, na nějž před padesáti lety jeden ekonom namaloval jednoduchou teorii, která stála za úspěchem Ronalda Reagana a dalších zemí. Není ale příliš oblíbená, protože nepočítá s penězovody.

Nobelovu cenu pro rok 2025 dostal také Joel Mokyr. Ve svých knihách argumentuje, že jedním z důvodů, proč Evropa před několika staletími předběhla svět, byla její politická roztříštěnost. Inovativní mozky se mohly přesunout jinam, když jim byrokracie někde házela příliš klacků pod nohy.

Novinář Leonard Read napsal populární esej, v němž na příkladu obyčejné tužky ukazoval, co dokáží svobodní lidé, kteří dobrovolně spolupracují na uspokojení potřeby ostatních lidí koupit ji dětem. Jeho předchůdce Frédéric Bastiat se zase ptal, proč by lidé měli věřit vládě, když ona nevěří jim.

Podle americké filozofky a spisovatelky Ayn Rand je kapitalismus jediný systém, který ke svému pokroku nepotřebuje, aby se někdo obětoval pro toho druhého. Respekt k osobním svobodám jednotlivce z něj činí jediné morální uspořádání společnosti.

Již v polovině minulého století upozorňovali někteří ekonomové, že k socialismu se dá dojít dvěma cestami. Marxova znárodňovací metoda je minulostí, daleko pravděpodobnější je druhý způsob postupného škrcení svobody regulacemi.

Jasně definovaná a nedotknutelná majetková práva jsou základním předpokladem rozvoje společnosti. Taková je zkušenost amerických kolonistů po vzniku USA. Prvním zákonem, který přijali, nebyla ústava, ale zákon, jenž dosud nevídaným způsobem chránil vlastnická práva.