Novinář Leonard Read napsal populární esej, v němž na příkladu obyčejné tužky ukazoval, co dokáží svobodní lidé, kteří dobrovolně spolupracují na uspokojení potřeby ostatních lidí koupit ji dětem. Jeho předchůdce Frédéric Bastiat se zase ptal, proč by lidé měli věřit vládě, když ona nevěří jim.

Podle americké filozofky a spisovatelky Ayn Rand je kapitalismus jediný systém, který ke svému pokroku nepotřebuje, aby se někdo obětoval pro toho druhého. Respekt k osobním svobodám jednotlivce z něj činí jediné morální uspořádání společnosti.

Již v polovině minulého století upozorňovali někteří ekonomové, že k socialismu se dá dojít dvěma cestami. Marxova znárodňovací metoda je minulostí, daleko pravděpodobnější je druhý způsob postupného škrcení svobody regulacemi.

Jasně definovaná a nedotknutelná majetková práva jsou základním předpokladem rozvoje společnosti. Taková je zkušenost amerických kolonistů po vzniku USA. Prvním zákonem, který přijali, nebyla ústava, ale zákon, jenž dosud nevídaným způsobem chránil vlastnická práva.

Američané si 4. července připomínají den, kdy v roce 1776 vyhlásili nezávislost na Velké Británii. Z britské kolonie se během zhruba jednoho století stala světová velmoc. Její úspěch je podle historiků postaven na čtyřech základních pilířích.

Argentinský prezident promluvil na ekonomickém fóru v Madridu. Ve svém projevu předložil důkazy, že myšlenky svobodné ekonomiky fungují, neboť Argentina ve druhém kvartálu roste o 8 %. Výraz „parazité“ v projevu skutečně padl. Evropa byla zmíněna jako odstrašující příklad uregulované ekonomiky.

Jednu z odpovědí dává francouzský filozof Voltaire. Ve svých esejích o tom, co ho zaujalo, když pobýval v Anglii, vyzdvihuje například fakt, že Angličané byli v té době prvním národem, který dokázal omezit moc státu.

Netradiční odpověď na otázku, co je spravedlivého na tom, že Elvis Presley vydělával více než Albert Einstein, od velké obhájkyně svobody jednotlivce, americké spisovatelky Ayn Rand.

V okamžiku, kdy vláda svými regulacemi zmrzačí trh natolik, že přestane fungovat, vynoří se spásná myšlenka, že problém vyřeší kontrola cen. Nebo nějaká další regulace. Přestože historie říká, že to dopadne vždy stejně. Aneb od římského císaře Diokleciána k francouzským revolucionářům.

Podle španělského profesora Huerta de Soty vedou zastánci silného státu kulturní válku proti všem pilířům západní společnosti. Ale nejen to. Celý systém publikování odborných článků, jejich recenzování a způsob udělování akademických titulů jsou postaveny na oddanosti ideologii silného státu.