Zakladatel rakouské ekonomické školy L. Mises přednesl v roce 1952 projev, ve kterém argumentoval, že největším problémem ekonomického rozvoje jsou překážky, které brání svobodné akumulaci kapitálu.

Stát se postará. Stát to zařídí. Bez něj to skončí katastrofou. Ale jak zajistit, aby se občané víceméně dobrovolně vzdali svého práva spolurozhodovat o svém životě? K tomu slouží celá řada záludných triků. Jejich výčet je dlouhý a ohromuje svoji dokonalostí.

Sociální inženýrství není totalita, ale totalita je vrcholem sociálního inženýrství. Jedna ideologie, kterou jedna skupina násilně nutí ostatním. Totalita se nevrátí za pomoci revoluce, ale může se pokradmo vloudit za pomoci principů sociálního inženýrství.

Obhajoba institutu soukromého vlastnictví se většinou omezuje na argument, že majetek v soukromých rukou je využíván daleko lépe než v případě společného vlastnictví. Aristotelovy argumenty staré 2 400 let vyzdvihují další výhody soukromého vlastnictví, které by ani dnes neměly být zapomenuty.

Základní charakteristikou sociálních inženýrů je elementární nedůvěra ve spontánní aktivity svobodného člověka. Sociální inženýři nevěří, že by on sám mohl vyřešit problém bez jejich pomoci. Během ropné krize prokázal R. Reagan, že dostanou-li šanci, dokáží i průměrní lidé velké věci.

Východní pobřeží USA zažilo v květnu akutní nedostatek benzínu. Prvotním impulsem byl útok hackerů na ropovod Colonial, který musel 7. května zastavit provoz. Absolutní kolaps dodávek a zavřené pumpy ale vyvolaly státní regulace, které následovaly.

Kapitalismus zvyšuje příjmovou nerovnost, neboť dává lidem svobodu tvrdě pracovat nebo vymyslet něco nového, po čem budou ostatní šílet. Přesto nerovnost mezi lidmi snižuje. Díky svojí efektivitě umožnil kapitalismus širokým masám přístup k věcem, které si dříve užívaly pouze privilegované vrstvy.

Regulovaný nájem je oblíbeným způsobem, jak omezit vlastnická práva s vidinou lepšího světa. Politicky se jedná o populární krok, protože jeho zdůvodnění je velmi snadné. Výsledky studie regulace nájmů v San Francisku ukazují, že výsledky zdaleka neodpovídají definici větší spravedlnosti.

Známí obhájci svobodného trhu a minimálních zásahů státu nenáviděli příjmovou nerovnost, kterou trh vytváří, stejně jako zastánci rovnostářských teorií. Rozdíl mezi obhájci svobodného trhu a zastánci rovnostářských teorií je v tom, co jsou ochotni obětovat.

Od dávných věků se stát domníval, že je téměř všemocný. Antický Řím nebyl výjimkou. Ve snaze pomoci svým občanům vstupoval stát opakovaně do záležitostí všedního dne. Gracchův zákon o cenách obilí a Diokleciánův edikt poskytují ukázkovou lekci, jak to v takových případech dopadne.