Podle nedávno vydané knihy existovaly v historii lidstva různé způsoby, jak uspořádat lidskou společnost. První byl systém modré krve, nejkrvavější byl bolševický systém a v současnosti převládá byrokratický systém.

Javier Milei přesvědčoval a vzdělával argentinskou veřejnost více než deset let. Nakonec mu uvěřili, že individuální svoboda je lepší než zkorumpovaný stát. Dal lidem alespoň naději.

Ospravedlňování barbarského útoku na izraelské civilisty je výsledkem desítek let propagace rovnostářských ideologií nejen na univerzitách. Motto těchto teorií, že účel světí prostředky, je popřením principu individuální morálky. A malý výlet do historie.

Na obranu svobodné nerovnosti, která je nakonec rovnější a spravedlivější než cokoli jiného, co kdy lidstvo vymyslelo.

Vzdělání, které pouze vymývá mozky a neučí kritickému myšlení, je problém. Věděli to už v minulosti a dokázali toho patřičně využít.

Friedrich Hayek je nejznámějším představitelem rakouské ekonomické školy. V roce 1974 obdržel spolu Gunnarem Myrdalem Nobelovu cenu za ekonomii. Při převzetí ceny pronesl projev, ve kterém varoval před arogancí vědy a zneužitím sociálních věd.

Murray Rothbard z rakouské ekonomické školy tvrdí, že progresivní levice je největším nebezpečím pro svobodnou společnost. Její idea rovnostářství je dokonalý politický nástroj. U jedněch vyvolá pocity spravedlivého nároku, u druhých pocit viny a řešení nabídne profesionálně soucitná vláda.

Svět je nespravedlivý. Někdo se narodí do bohaté rodiny, jiný nezaměstnané rozvedené matce. Mozart má dar od Pána Boha, na druhém ten nejvyšší šetřil. Co je na tom spravedlivého? Nic. Ale byrokratický stát spravedlnost nepřinese, pouze sebere lidem svobodu.

Tohle říkal již Adam Smith, který se narodil přesně před tři sta lety. Svojí kritikou v té době dominantní teorie merkantilismu umožnil dosud nevídaný růst blahobytu. Jeho dvě klíčové knihy jsou esencí svobody a prosperity.

O lidech, jejichž jediným posláním je říkat druhým, co musí dělat, a tahat z nich peníze, neboť sami nemají na nic produktivního čas, protože jsou zcela zaneprázdněni vymýšlením toho, čím mají ostatní trávit čas, až vydělají ty peníze, které jim musí poslat na vlastní zkázu.