Osmdesát let starý text upozorňuje na to, že pronikání byrokracie do všech oblastí lidského života představuje ohrožení naší civilizace. Nahrazuje přirozenou konkurenci sebevědomých lidí poníženým usilováním o lepší pozici, což nutně vede ke ztrátě kritického myšlení a servilitě.

Evropská unie oznámila, že si je vědoma těžké ekonomické situace běžného obyvatelstva a že ji to v žádném případě nenechává chladnou. Oznámila proto akční program zvyšování vlastní produktivity.

Ceny v ekonomice rozvrácené státními zásahy strmě rostou. A v tom přijíždí jako rytíř na bílém koni moudrý stát, aby situaci, kterou způsobil, dalšími zásahy napravil. Takhle argumentoval zakladatel rakouské ekonomické školy Ludwig von Mises proti státní kontrole cen.

Francouzský ekonom F. Bastiat ve svém eseji o ekonomickém rozhodování argumentoval, že dobré rozhodnutí je takové, které předvídá i důsledky, které na první pohled vidět nejsou. Reakce na pandemii nastartovala celosvětový ekonomický experiment, který umožní posoudit, zda měl F. Bastiat pravdu.

Zakladatel rakouské ekonomické školy L. Mises přednesl v roce 1952 projev, ve kterém argumentoval, že největším problémem ekonomického rozvoje jsou překážky, které brání svobodné akumulaci kapitálu.

V minulém týdnu vyšla najevo tajná zpráva, která doporučuje použití nové daně, jejíž koncept je tak důmyslný, že umožňuje zdanit všechno bez většího odporu obyvatelstva. Jedna z kopií zprávy unikla na veřejnost.

Všichni znají Karla Marxe nebo jeho opatrovatele Bedřicha Engelse, ale málokdo zná jméno, které Wikipedie považuje za jednoho z nejdůležitějších marxistů minulého století. Člověk, který přišel se strategií na ovládnutí svobodné společnosti během několika generací.

Článek 48 ústavy umožňoval obejít parlament v situaci, kdy byla ohrožena veřejná bezpečnost. Protože ohrožením veřejné bezpečnosti může být mnoho věcí, byl článek využit pro prosazení různých opatření v desítkách případů. Dekret vydaný podle článku 48 s názvem Na ochranu lidí změnil dějiny.

Základní hybnou silou dějin je podle středověkého filozofa Ibn Khalduna společenská sounáležitost. Síla, která drží členy společnosti pohromadě a která jim velí v krajním případě položit svůj život. Tato síla určuje dějinný vývoj. Princip, na kterém je postavena, je třeba jej bránit.

Téměř neznámá kniha arabského filozofa stará více než 600 let varuje, že blahobyt není věčný a že ztratí-li společnost vůli bránit ideály, na základě kterých vznikla a rozvíjela se, prohraje. Ve své knize definoval hybnou sílu dějin, která určuje osud civilizací.