Příběh, který trval stovky let, byl jednou z epizod systematického ničení všech křesťanských symbolů na Pyrenejském poloostrově během muslimské nadvlády.

Muslimští vládci Španělska se začali po nějaké době podobat svým křesťanským poddaným, neboť se rodili převážně bílým konkubínám. Aby dobyli zpět ztracená území, museli požádat o pomoc svoje radikálnější spoluvěrce ze severu Afriky.

Levicové ideologii se podařilo dosáhnout marketingových úspěchů, o kterých se jejich názorovým protivníkům ani nesní. Ze zisku udělali problematické dítě vyvolávající sociální nerovnost a pro dva klíčové ekonomické systémy vymysleli zavádějící názvy.

Příběh o tom, že pouhých několik let po vstupu muslimské armády na Pyrenejský poloostrov začala takzvaná reconquista. První křesťanské vítězství se stalo symbolem odporu, který trval dlouhá staletí. A podle historiků je deforestace části Španělska důsledkem islámské invaze.

Odluka moci světské a církevní je od dob Vestfálského míru jedním ze stavebních kamenů židovsko-křesťanské civilizace. Pro islám je to z historických důvodů obtížně pochopitelný způsob řízení společnosti.

Bohatství je podle socialistů hodno pouze opovržení. Pouze málokdo je ochoten přiznat, že touha po bohatství je korektní morální postoj. Odvahu sepsat argumenty na jeho obhajobu měl francouzský ekonom a novinář Frédéric Bastiat.

Války a inflace byly historicky příčinou pádu velkých civilizací. Děsivá byrokracie byla dalším hřebíčkem do rakve. Jeden příklad z dávného Egypta.

Takto doslova to napsali před zhruba 300 lety v anglických novinách. Takzvané Catovy dopisy popularizovaly ve své době myšlenky svobodné společnosti a v dopise číslo 38 píše autor o právu občanů soudit svoji vládu a nutnosti zajímat se o věci veřejné.

Je známá historie a neznámá historie. Jedna z nejvýznamnějších knih středověku spadá do druhé kategorie. Popisuje události po dobytí Blízkého východu islámskými vojsky v sedmém století našeho letopočtu. Na konci dává lidem naději. Zřejmě proto se k ní lidé vraceli po staletí.

Frédéric Bastiat žil v 19. století a předkládal jeden přesvědčivý argument za druhým, proč je nejlepším řešením společenského uspořádání stát, který nechá lidi žít. Tady je jeden z jeho argumentů.