Celý svět se hroutí z trošky té cenzury na sociálních sítích jenom proto, že jedna z potrefených husí se jmenuje Donald Trump.

Nedávno jsem podepsal smlouvu s nadnárodním nakladatelstvím za účelem výroby, distribuce a prodeje lesklých a kulatých datových nosičů, kterým se kdysi říkalo „cédéčka“. A zjistil jsem, možná ne úplně překvapivě, že zatímco céda jsou pořád stejná, všechno kolem je úplně jinak.

Nebojte se, netáhnu vás do nějaký depky. Myslím, že každá situace může být zdrojem dobré nálady, když je dostatečná politická vůle.

Existuje-li karlovarská losovačka, španělská vesnice a turecké hospodářství, tak by měl vzniknout nový pojem: venezuelské volby.

YouTube jsem miloval od samého začátku. Pro nás, hudebně orientované hochy z východního bloku, a veterány studené války, to byla už od svého založení oáza informací, zážitků, vědomostí a dovedností.

To slovo jsem znal už dávno - nezisk.

Joe Biden se už evidentně začíná cítit prezidentem, byť v tuto chvíli ještě virtuálním, ale to mu nebrání v tom, aby nemohl již v pondělním vítězném projevu v Delaware, dokonale načasovaném na výročí VŘSR, rozdávat hraběcí rady sám sobě.

Somebody save America! Otevřený dopis americkému lidu od Ondřeje Hejmy.