Deset různých metod, jak ovlivňovat veřejné mínění. Od těch jednodušších až po ty neodhalitelné. Včetně příkladů ze života. Plus jednoduchý návod na obranu.

V okamžiku, kdy vláda svými regulacemi zmrzačí trh natolik, že přestane fungovat, vynoří se spásná myšlenka, že problém vyřeší kontrola cen. Nebo nějaká další regulace. Přestože historie říká, že to dopadne vždy stejně. Aneb od římského císaře Diokleciána k francouzským revolucionářům.

To je podstata rozporu, který je vlastní všem progresivním ideologiím, píše nedávno zesnulý filozof Roger Scruton. Protože je nevysvětlitelný, nikdo se ani nenamáhá jej vysvětlit. Bohužel ale platí, že břímě důkazu leží vždy na straně opozice vůči progresivním ideálům.

John Adams, druhý prezident USA, poměrně přesvědčivě argumentoval, že demokracie není úplně jednoduchý způsob vládnutí. Podle něj existují po staletí známé principy spravedlivé vlády a je povinností zákonodárců je pečlivě studovat.

Během dlouhých staletí lidstvo metodou pokus-omyl zdokonalovalo proces hledání pravdy v soudním procesu, ve kterém je v sázce spravedlnost a mnohdy i lidský život. Lež u soudu znamená trest. V novinách mohou lhát všichni, zejména v době války. Slavný americký novinář o tom napsal v roce 1919 esej.

Svoboda slova vznikla, aby lidé měli alespoň nějaký nástroj na svoji obranu před špatnou vládou. To byl historický důvod jejího vzniku. A o nebezpečí, o kterém věděli již před 250 lety a jež pramení z toho, že vláda může zakazovat s vágním odůvodněním názory, které se jí nelíbí.

Roger Scruton byl anglický konzervativní filozof, který dostal od Václava Havla medaili Za zásluhy za svou podporu disidentů v bývalém Československu. V jedné ze svých posledních knih se zamýšlí nad údělem pravice v současné společnosti.

Gumová ustanovení v zákonech mají dlouhou tradici. Pendrekový zákon z roku 1969 dával policii rozsáhlé pravomoci k zajištění veřejného pořádku včetně propouštění zaměstnanců ze zaměstnání. Jeho historický dopad bledne v porovnání s gumovým ustanovením článku 48 německé ústavy.

Článek napsal významný americký novinář a popisuje v něm své osobní zkušenosti s kvalitou zpravodajství z první světové války. Dospívá k závěru, že k lidem se dostane místo skutečných zpráv spíše propaganda.

Černoch na plakátu z Václavského náměstí má být důvodem pro trestní stíhání politika. V zemi, která je symbolem svobody, 250 let zkoušeli, jak svobodu slova uplatňovat v praxi. Nechají se místní demokraté inspirovat zkušenostmi ze zahraničí, nebo jsou si jisti, že už toho vědí dost?